Tvůrkyně domova

Nikdy jsem netoužila být ženou v domácnosti. Vlastně mě to vůbec ani nenapadlo. Když jsem si v době dospívání představovala svůj život, měla jsem docela jasno (ha ha ha!). Maturita, vysoká, svatba, pár let práce, děti - dvě, možná snad tři a pak zase zpátky do zaměstnání. Ale známe to, člověk míní... Svého nastávajícího jsem potkala těsně před maturitou a ve dvaceti si ho vzala. Studium mi přes veškerou snahu nepřinášelo to, co jsem od něj čekala, a tak jsem toho s čistým svědomím nechala. Nikdy totiž nevydržím dělat to, co mi nedává smysl. A tak se stalo, že jsem sice nastoupila do práce, ale myslela jsem už na miminko. A nezůstalo u myšlenek, asi dva týdny po mém prvním opravdovém pracovním dni jsem držela v ruce pozitivní těhotenský test. Měsíc před mými třiadvacátými narozeninami se nám narodil náš první syn. Za dva roky další a po necelých třech letech přibyla ještě dcerka. Zatímco moje kamarádky řešily Erasmus a zkoušky, já jsem prala plíny, mixovala mrkvičky a byla jsem tak úpln...